ROUDNÍKY

I přesto, že v obci je zmatek a bahno, vyvolané nezbytností vybudování kanalizace, je kulturní život na prvním místě. Již dvakrát přijal naše pozvání DJ (čti dží ej - pro neznalé jazyka naší mládeže diskojezdec) Václav Hladík z Ústí n/L, a doslova do nás napumpoval skvělou hladinku not, houslových i basových klíčů, pomlk a dalších notových partů, zkrátka muziky, která pohladila naše srdéčka. Nebylo to jen tak nějaké dus dus, ale skutečně hudba, která oslovila všechny věkové skupiny.

A teď k té „kultůře na tůře“. Nevím, jakým omylem, ale stalo, že dva dosud neobjevení roudničtí umělci evropského formátu byli osloveni věhlasnou „agenturou“ HVZ s.r.o., provozující již jedno desetiletí kulturní i společenské vyžití na chabařovickém koupališti, a umožnilo jim oslovit svou dramatickou tvorbou všechny ty, kteří se na této desetileté bohulibé činnosti podíleli. Když říkám slovo dramatickou, myslím to doslova, neboť pro mne to bylo chvílemi skutečné drama (totální ztráta slov i rytmů). Naštěstí nás v této cestě za slávou podpořili místní hudební veličiny (znáte je jistě i bez jmenování, banjo, basa a foukací harmoniky) a tak se nakonec snad celé odpoledne a podvečer onoho dne osmadvacátého, měsíce září, léta páně dvoutisícíhosedmého, vydařil. Nebráním se říci, že hlavně díky tomu chudákovi čuníkovi, který se raději nechal ugrilovat, než by nás poslouchal. Naprosto chápu, že to je jen a jen chlubení z naší strany, ale jak říkám, jinak si cestu z Roudníků do Evropy nenajdeme. Hlavně ale musím vyjádřit díky profesionálům za hudební trpělivost a podporu nás „evropských“ umělců.

Již bez legrace, díky moc za pozvání, za to, že se Roudníky konečně sžívají s Chabařovicemi, a všem ostatním za hezkou atmosféru a příjemné posezení. Hlavně dívčí dřevěné kapele.

Kdo tam byl, ví o čem se mluví, kdo nebyl, ať přijde příště. (pokud nějaké příště ještě bude).

Jarda Scholz